Studenti z pražské průmyslovky úspěšně vypustili minidružici PragSAT
„Posledních 10 sekund do startu se hlasitě odpočítává! Myslím si, že jsem nebyl jediný, kdo se cítil, jako by to bylo skutečné, jako by startovala opravdová velká kosmická loď,“ sděluje svoje dojmy Jan Růžička, člen týmu PragSAT.
Tým PragSAT pod vedením pedagoga z SPŠE Ječná Ing. Vladimíra Váni pro evropskou soutěž navrhl a postavil dva kusy CanSatů s tím, že jeden byl určen pro soutěžní start a druhý sloužil jako záložní exemplář.
CanSaty jsou studentské minidružice, projektované a postavené tak, aby se veškerá jejich technologie, včetně napájení, vešla do malé třetinkové plechovky od nápoje (odsud i pojmenování celého projektu: can=plechovka, sat=satelit/družice). V soutěžní variantě musí nést na své palubě několik snímačů, jejichž data během sestupu na padáčku po vypuštění z nosné rakety studenti na Zemi zachytávají anténou a pozemní stanicí a následně zpracovávají do formy grafů, tabulek a dalších požadovaných výstupů.
Pro celoevropskou soutěž v kosmickém středisku Andøya bylo jako povinná mise pro všechny zúčastněné týmy určeno měření teploty a atmosférického tlaku. Jako volitelnou misi si tým PragSAT vybral, inspirován tradicí českých družic Magion, měření magnetického pole a měření zrychlení. Jejich „letový“ CanSat měl navíc ještě čidlo pro měření radioaktivity prostředí, kterým bude „plechovka“ sestupovat. Protože se soutěž odehrávala na vojenské základně (tedy spíše nad vojenskou základnou) nebylo povoleno osazovat CanSaty kamerami a fotoaparáty, jak je jinak celkem běžné.
Za základ CanSatu posloužil startkit, který obdržely všechny soutěžní týmy od hlavního organizátora soutěže, Odboru vzdělávání Evropské kosmické agentury (ESA/EDU). Záložní CanSat byl postaven podle vlastního návrhu týmu PragSAT, ze součástek dostupných studentům elektroprůmyslovky.
Den před startem však přestala z nezjištěných příčin týmu fungovat deska pozemní stanice hlavního letového exempláře PragSATu. Proto bylo operativně rozhodnuto, že na vlastní soutěžní let bude použit záložní CanSat vyprojektovaný studenty. Tento přístroj však nebyl sestaven uvnitř prázdné plechovky od limonády, nýbrž ve speciálně studenty vyprojektovaném zpevněném pouzdře z duralového plechu. Protože však rozměrově vše odpovídalo technickým propozicím, bylo možné s tímto pouzdrem soutěžní let uskutečnit.
PragSAT byl vylosován hned na první start, společně s řeckou minidružicí Aristarchus. Tři kilogramy vážící a 1,5 metru dlouhá nosná raketka Intruder (Vetřelec) vynesla oba přístroje do plánované výšky 1 km, kde byly vymeteny pružinovým zařízením a vydaly se na zpáteční cestu k zemskému povrchu. K bezpečnému sestupu byla u PragSATu použita trojice padáčků z vojenských světlic. Tento padákový systém se již osvědčil týmu Ječňáci z téže školy při finále stejné soutěže v roce 2012.
Před startem, při sestupu k Zemi i po přistání až do dohledání PragSATu a jeho předání zpět studentům přístroj neustále měřil a vysílal data a tým jeho signály úspěšně zachytával a zobrazoval na pozemní stanici.
Tým PragSAT úspěšně realizoval svůj „kosmický let“, zpracoval a interpretoval zachycená data a ukázal, že takovéto soutěže je možné se úspěšně zúčastnit i s minidružicí, která byla kompletně celá vytvořena v rámci středoškolské výuky, bez použití profesionálně vyráběných a prodávaných stavebnic. A i když český tým nakonec nedosáhl na nejvyšší příčky celkového hodnocení, pražští studenti Jakub Janovský, Vít Kalhaus, Jan Růžička a Ondřej Vrba určitě v Norsku nezklamali.
Česká kosmická kancelář, která v České republice zajišťuje informování zájemců o účast v CanSat soutěžích, ale i v dalších podobných technických soutěžích, se studenty a pedagogy pražské elektroprůmyslovky v Ječné ulici dlouhodobě a úzce spolupracuje a pomáhá jim realizovat jejich projekty.
Finále celoevropské soutěže CanSat se v roce 2010 zúčastnil tým „X-GymZR“ z Gymnázia ve Žďáru nad Sázavou a v roce 2012 družstvo Ječňáci z SPŠE Ječná v Praze. A právě o účasti tohoto týmu v soutěži CanSat připravila Česká kosmická kancelář video, které mohou zájemci shlédnout na odkazu v levém sloupci této stránky.