Jste zde

O terminologii

Pro označení aktivit odehrávajících se ve větší výšce než 100 km, je správné používat termín "kosmický", nikoliv "vesmírný.

Pohyb je základní přírodní jev, fenomén, který patří k nejrůznějším projevům všech součástí našeho světa. Jeho druhů může být vícero a proto je i v lidské řeči, češtinu nevyjímaje, řada výrazů, kterými jsou tyto pohyby nazývány. Fyzická konstituce těla člověku umožňuje vlastní silou pohyb po pevném povrchu. Tedy ve dvou rozměrech, když ve třetím rozměru jsou jeho možnosti pohybu velmi omezené.

Ve všech třech rozměrech a jen vlastním přičiněním se člověk odjakživa může pohybovat pouze ve vodě (má-li dostatek vzduchu). Pohyb ve vodě je člověku blízký, proto nepřekvapí, že slova plavba, plavání či plavectví se použila k označení trojrozměrného pohybu i v jiném prostředí – ve vzduchu. Pro odlišení se přidal název příslušného prostředí – například vzduchoplavba.

Toto hezké české slovo se používá i v různých dalších odvozeninách jako vzduchoplavec nebo vzduchoplavecký. Také jeho anglický ekvivalent – slovo aeronautics – má obdobnou konstrukci postavenou složením řeckých výrazů aer (vzduch) a nautiké (plavba).

Vybavení lidského těla ale člověku neumožňuje plavání ve vzduchu jako ve vodě. Byla to však neutuchající touha tuto schopnost získat, která provázela generace po dlouhá staletí. Teprve v novověku dosáhlo lidstvo poznání, kdy si dokázalo pomoci. Technické řešení bratrů Montgolfierů využívající Archimédova poznatku o plynech umožnilo koncem osmnáctého století plavbu vzduchem pomocí plynu lehčího než vzduch. A o 120 let později dokázali bratři Wrightové vymyslet a postavit pro pohyb ve vzduchu i stroj těžší než vzduch díky znalostem o proudění kapalin a plynů.

Pohyb balonu naplněného plynem ve vzduchu je mírný a je vcelku věrnou kopií plavání ve vodě. Výraz vzduchoplavectví je tedy zcela na místě, stejně jako výraz vzducholoď pro řiditelný balon. Na rozdíl od balonu je pohyb stroje těžšího než vzduch mnohem dynamičtější, protože ke vzniku vztlaku je zapotřebí určitá rychlost pohybu. Jeho pohyb je více podobný letu ptáka a podle něj dostal i název – letadlo. Ptáci ostatně byli od pradávna vzorem pro pohyb ve vzduchu, který dostal označení létání. V minulých dobách se výrazem „létadlo“ označovalo vše co létá, tedy hlavně ptáci.

Latinské slovo avis označující ptáka je rovněž základem anglického výrazu aviation, který se začal používat po druhé světové válce. I když se v češtině také používá počeštělý výraz aviatika, ujal se vlastní český název „letectví“. Tento výraz se přednostně používá pro oblast letadel, tedy strojů těžších než vzduch. Podle české normy však zahrnuje veškeré technické prostředky, které létají ve vzduchu. Výrazy vzduchoplavectví či vzducholoď jsou významově přednostně spjaty s prostředky lehčí než vzduch.

Pro pohyb v tekutém prostředí má tedy čeština označení plavání, pro pohyb v prostředí plynném pak výraz létání. Alternativně vyjadřuje příslušný druh trojrozměrného pohybu ve tvaru složeniny slova „plavání“ a názvu prostředí.

Stejným postupem je vytvořen i název pro pohyb za hranicí atmosféry, arbitrárně stanové do výšky 100 km. Protože čeština nemá pro tento prostor svůj výraz, zdomácněly v naší řeči tvary kosmonautika, méně pak i astronautika. Obě složeniny opět obsahují výraz „plavání“ v podobě řeckého slova nautiké. V prvním případě je s ním spojené rovněž řecké slovo kosmos, ve druhém případě latinské slovo astra znamenající hvězdy. Doslovný význam těchto názvů – ve shodě se vzduchoplavectvím – je „kosmoplavectví“ respektive „hvězdoplavectví“. Z těchto českých forem se však do běžného užívání nedostala ani jedna, přesto, že v starších literárních pracích je jejich autoři různého zaměření použili.

Pravidlu, že složenina má obsahovat v první části název prostředí, ve kterém k pohybu dochází, ale vyhovují jen výrazy kosmonautika nebo kosmoplavectví. Naproti tomu hvězdy představují orientační body, případně cíle pro uvažovaný pohyb, ale prostředí jimi lze označit pouze s poetickou nadsázkou.

V češtině se pro označení prostoru mimo naši planetu často používá výraz vesmír, což však není zcela správné. Slovo samo má staroslovanský původ a označuje vše co existuje, tedy i naší rodnou planetu. Veškeré galaxie s hvězdami, planetami, plyny, plazmatem, prachem, energiemi včetně všeho co existuje na těchto tělesech i mezi nimi, bez ohledu na to, zda to lidstvo zná či teprve objeví, včetně živých tvorů, včetně nás lidí. To všechno dohromady tvoří vesmír. Každý pohyb se děje ve vesmíru, ať jde o kroužení planet kolem hvězd nebo proudění vzduchu a vody, plavání, létání, běhání. Zkoumat vesmír znamená zkoumat všechny jevy a zákonitosti kolem nás. Perfektním představitelem tohoto pojetí je časopis Vesmír, který svým obsahem názvu přesně odpovídá.

Podobně přídavné jméno „vesmírný“ znamenající „nacházející se ve vesmíru“ platí pro každý subjekt v našem světě. Vesmírný je strom stejně jako Měsíc, záření stejně jako žížala. V podobné souvislosti je použití výrazu „vesmírný“ sice správné, ale informačně bezobsažné.

Přesto, že význam slova kosmos se historicky obsahově s výrazem vesmír překrývá, je jeho obsah odlišný. Proto má například angličtina pro vesmír také vlastní výraz universe. Výraz kosmos je primárně zaměřen na prostor, který je mimo naši planetu. Svým pojetím respektuje všechna tělesa, která zde jsou, ale především obrovské prostory mezi nimi. Kosmos není prázdný, je prostoupen proudy elementárních a prachových částic, elektromagnetickým zářením a působí v něm silová pole.

Přídavné jméno kosmický pak označuje subjekty, které se nacházejí v kosmickém prostoru nebo jsou pro pohyb v něm určeny, jako například kosmické záření, kosmický experiment, kosmická stanice. Dlužno říci, že do kosmonautiky se zatím zahrnuje i pohyb či pobyt na povrchu jiných nebeských těles. Technika k tomu určená však s rostoucí frekvencí takových misí ponese stále častěji označení místa určení například měsíční modul, marsovské vozidlo apod.

Pro pojmenování prostoru mimo Zemi je proto nejvhodnější výraz kosmos. Případné použití slova vesmír vyžaduje ještě další upřesnění o jakou jeho část jde. Stejně tak pro označení pohybu v prostředí za hranicí zemské atmosféry je nejvhodnější slovo kosmonautika. Chceme-li namísto slova kosmonautika použít spíše české označení, pak můžeme zvolit sousloví létání v kosmu. Striktně podle pravidel vytvořené slovo kosmoplavectví není zažité, i výraz plavba ustoupil výrazu létání. Zřejmě proto, že do kosmu vede cesta atmosférou, kde se létá a tak pohyb za atmosférou je považován za pokračování letu.

Na kosmonautiku je navázaná řada různých řídících, výzkumných a výrobních organizací. Analogicky k jiným oborům, je namístě označovat tyto organizace, činnosti a produkty souhrnně kosmonautické, tedy například kosmonautická služba, kosmonautický průmysl nebo kosmonautická strategie. Široce užívané označení kosmická agentura, není zcela správné, protože se jedná o organizaci zabývající se činností v kosmu, primárně pohybem v kosmu, tedy kosmonautikou, a nikoliv kosmem jako takovým.

U jmen organizací čeština nabízí použití přívlastku, např. úřad kosmonautiky případně spojení s předložkou „pro“ (agentura pro kosmonautiku). S tímto slovním spojením se setkáme například u názvu americké agentury NASA. Odpovídající česká verze jejího anglického názvu National Aeronautics and Space Administration je Národní úřad pro letectví a kosmonautiku.

Anglické slovo space – vedle toho, že v nezměněné podobě vystupuje jako podstatné jméno i jako přídavné jméno – má i významové odstíny, které je zapotřebí v češtině odlišovat. Kromě základního a obecného významu „prostor“, je používáno i ve významech, jímž v češtině odpovídají slova kosmos, kosmický nebo kosmonautika, kosmonautický. Rozhodnutí, který český výraz nejlépe vyjádří význam slova space, záleží na celkovém kontextu anglického textu v každém konkrétním případě.

I když to leckdy nepřipadá důležité, je nesprávně nebo nevhodně použitý termín příčinou toho, že se sdělovaný obsah pokroutí nebo jinak pochopí. To má za následek v lepším případě obtížnější domluvu a v horším případě i nesprávné rozhodnutí se škodlivými následky pro všechny zúčastněné.

Příklady českého významu některých anglických výrazů:

  • space ship – kosmická loď
  • space probe – kosmická sonda
  • space industry – kosmonautický průmysl
  • space policy – kosmonautická politika
  • space flight – kosmický let
  • space telescope – kosmický dalekohled
  • space vocabulary – slovník kosmonautiky
  • life in space – život v kosmu, ve vesmíru
  • space race – závody v kosmonautice
  • space art – umění o kosmonautice
  • commercialization of space – komercionalizace kosmonautiky
  • space manufacturing – výroba v kosmu
  • space treaty – smlouva o kosmickém prostoru