Vzpomínka na profesora Vladimíra Kopala, průkopníka mezinárodního kosmického práva
Dne 27. ledna 2014 zemřel v požehnaném věku 85 let prof. JUDr. Vladimír Kopal DrSc., průkopník mezinárodního kosmického práva ve světě i v tehdejším Československu, který se během svého dlouholetého působení v Organizaci spojených národů i v domácím akademickém prostředí stal vzorem pro mnoho svých následovníků.
Profesor Kopal se narodil 14. srpna 1928. Po vystudování Právnické fakulty UK v Praze pracoval v letech 1959 – 1980 jako sekretář Astronautické komise při ČSAV, která oficiálně zastupovala Československo u mezinárodních organizací zabývajících se výzkumem a mírovým využíváním kosmického prostoru. Záhy začal zastávat významné funkce i v těchto organizacích.
Jako československý delegát se zúčastnil i zakládajícího zasedání Právního podvýboru Výboru OSN pro mírové využívání kosmického prostoru roku 1962. Od té doby se aktivně zúčastnil většiny zasedání Výboru i Právního podvýboru v New Yorku, Ženevě i Vídni. V období 1983 – 1988 byl šéfem Oddělení pro záležitosti kosmického prostoru Sekretariátu OSN v New Yorku.
V letech 1999 – 2003 a 2008 – 2009 byl voleným předsedou Právního podvýboru OSN. Aktivně se účastnil všech tří konferencí UNISPACE, které se na pozvání rakouské vlády konaly ve Vídni: UNISPACE (1968), UNISPACE II (1982), UNISPACE III (1999) i výročního hodnocení v roce 2009. Přestože jeho hlavním zájmem byl kosmický prostor, účastnil se i práce na přípravě konvence OSN o mořském dnu, což je oblast, která podobně jako kosmický prostor nepodléhá žádné národní suverenitě.
Za svou práci obdržel řadu národních i mezinárodních uznání a ocenění včetně členství v prestižních zahraničních společnostech ve Francii, Německu a USA, zastával funkci Generálního poradce Mezinárodní astronautické federace a viceprezidenta Mezinárodního ústavu kosmického práva. Ještě před odjezdem do OSN přednášel jako docent mezinárodní právo na Karlově univerzitě v Praze a během svého pobytu na Západočeské univerzitě v Plzni se habilitoval na řádného profesora. Po návratu do vlasti uplatnil své bohaté zkušenosti v Radě pro kosmonautiku, poradního orgánu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Pro svou preciznost a náročnost mohl někdy působit stroze, ale ve skutečnosti to byl velmi příjemný společník, se suchým humorem a spoustou zajímavých informací z historie. Kromě svých hlubokých znalostí a zkušeností v oboru patřil bezesporu k renesančním osobnostem, s jakými se občas setkáváme u lidí této generace a o kterých Jan Werich tvrdil:
„Mohl tady být ještě třicet let a pořád měl co říct.“
Autor: RNDr. Petr Lála