Galileo přijímače budou zachycovat signály vysílané Galileo družicemi a budou je zpracovávat pro následný výpočet polohy. Během tohoto procesu přijímače mimo jiné získávají informace vedoucí k zjištění vzdálenosti uživatele od družice.

Přijímače také dekódují navigační Galileo data, které obsahují základní informace nezbytné pro výpočet polohy uživatele. Příkladem těchto informací může být poloha družice nebo chyby chodu družicových hodin přesně určené pozemním Galileo segmentem (pravidelně přenášené ze Země všem Galileo družicím).Satelity využívají frekvence v rozmezí od 1.1 do 1.6 GHz. Jedná se o frekvenční pásmo obzvláště vhodné pro mobilní navigaci a komunikační služby. Díky tomu, že každá Galileo družice bude vysílat 10 různých navigačních signálů, Galileo systém bude moci nabídnout pět různých druhů služeb: Základní službu (Open Service - OS), Komerční službu (Commercial Service - CS), Službu "kritickou" z hlediska bezpečnosti (Safety of Life service - SoL), Vyhledávací a záchrannou službu (Search And Rescue service - SAR), Veřejně regulovanou službu (Public Regulated Service - PRS).

Rozlišují se signály obsahující navigační data (datové kanály, data channels) a signály které nenesou žádná data (pilotní kanály, pilot channels). Ve schématu je tento fakt zvýrazněn tím, že datové kanály a pilotní kanály jsou nakresleny ve dvou navzájem kolmých rovinách (je to pomůcka pro vyjádření skutečnosti, že datové a pilotní kanály jsou fázově vůči sobě posunuty o 90°, což umožňuje přijímat je odděleně).

Galileo kódy

Všechny družice vysílají na stejných frekvencích, to znamená že Galileo signál L1 je vysílán na 1575.42 MHz z každého satelitu. Proto se pomocí modulace k signálu přidává kód, díky němuž přijímače pak rozpoznají od které družice signály přicházejí. Pomocí kódu se také měří doba za kterou signál urazil vzdálenost mezi danou družicí a přijímačem (toto je základní měření využívané pro zjištění polohy přijímače). Kód je originální pro každou družici a jeho struktura je jedním z důležitých aspektů pro vytvoření kvalitního družicového navigačního systému.

Dlouhý kód by umožnil příjem velmi slabých signálů (například signály přijímané v budově), ale bylo by velmi těžké identifikovat o který kód (potažmo družici) se jedná. Přijímač rozpoznává kód tak, že hledá zpoždění přijatého signálu k "originálnímu" signálu (přesná kopie signálu uložená v přijímači). Při použití příliš dlouhého kódu máme tedy jistotu při jeho identifikování (tzv. acquisition), ale tento proces trvá příliš dlouho.

Kratší kódy jsou dobré pro rychlou identifikaci kódu, ale může dojít k jeho nesprávné identifikaci, jinými slovy přijímač zamění signály od dvou družic. Shrnutí předchozích odstavců do jedné věty: schopnost přijímače rozlišit mezi dvěma různými kódy je nepřímo úměrná délce kódů.

Kód se dá přirovnat ke klíči. Již bylo řečeno že při identifikaci družicového signálu přijímačem se porovnává přijatý kód signálu s přesnou kopií signálu ("originální") uloženého v přijímači. Pokud si kódy odpovídají, přijímací kanál je "otevřený", neboli došlo k identifikaci družice. V opačném případě přijímač zkouší přijatý kód porovnávat s kódem jiné družice tak dlouho, dokud neuspěje.

Všechny části kódu si nicméně nemusí přesně odpovídat. Je dostačující, aby přijaté kódy a kódy z přijímače byly do určité míry podobné. To znamená že čím složitější klíče (delší kódy), tím je těžší záměna klíčů (kódů) a tím i záměna družic. Proto je potřeba hledat kompromis mezi jistotou identifikace signálu a dobou identifikace, neboli mezi příliš dlouhým a krátkým kódem.

Galileo signály - proč jich bude tolik?

Jednotná délka kódů (délka kódů má tedy přímý dopad na čekací dobu pro určení polohy) nemohla uspokojit všechny uživatele. Nepohybujícímu uživateli v budově by vyhovovaly dlouhé kódy, zatímco rychle se pohybující uživatel mimo budovu by preferoval krátké kódy. Tento problém se nakonec vyřešil tím, že se vytvořilo více různých kódů s rozdílnými vlastnostmi na více frekvencích.

GPS systém v současné době používá pouze dva signály, v tomto má zatím Galileo navrch. Nicméně již je realizován modernizační GPS projekt, který bude mít za následek zvětšení počtu GPS signálů.

Odhad ionosférické chyby přijímačem je jedním z dalších důvodů, proč Galileo využívá tolik signálů. Ionosférická chyba vzniká zpožděním navigačních signálů při průchodu ionosférou. Toto zpoždění způsobuje, že vzdálenost (změřená přijímačem) od družice k uživateli se zdá být větší než ve skutečnosti je. Kdyby ionosférická chyba zůstala neopravena, vedlo by to k velkým polohovým chybám. Naštěstí je zpoždění přímo úměrné frekvenci signálu, tedy u nižších frekvencí se projevuje delší zpoždění než u signálů s vyšší frekvencí. Proto kombinováním měření o dvou různých frekvencích (od jedné družice) je možné dostat jiné "měření", ve kterém je vliv ionosféry odstraněn. Odstranění vlivu ionosféry je tím účinnější, čím větší je rozdíl mezi hodnotami frekvencí. Proto jsou Galileo služby realizovány minimálně pomocí dvou signálů.

Základní služba (OS) je postavena na využití signálů  na nosné vlně L1 a E5a  a E5b (signály datové i pilotní). Je zde možnost několika kombinací, jako například  dvoufrekvenční služba založená na využití L1 a E5a (pro nejlepší odstranění ionosférické chyby) anebo jednofrekvenční služba (využívající L1, E5a, E5b nebo E5a a E5b dohromady) kde je ionosférická chyba eliminována pomocí modelu, anebo dokonce trojfrekvenční služby využívající všechny signály dohromady (L1, E5a and E5b), které mohou být použity pro přesné "centimetrové" určování polohy. Je samozřejmé, že záleží hlavně na přijímači, zda je schopen přijímat více signálů o dané frekvenci najednou.

Služba "kritická" z hlediska bezpečnosti (SoL) využívá stejné signály jako OS, a navíc využívá data "o integritě" ve speciálních zprávách  přenášené pomocí signálů základní služby. Zprávy jsou v podstatě datovým kanálem, který je integrován pomocí modulace do signálů OS.

Komerční služba (CS) je realizována pomocí dalších dvou signálů o hlavní frekvenci 1278.75 MHz a komerčních dat přenášené opět pomocí signálů OS.

Veřejně regulovaná služba (PRS) je realizována dvěma signály o frekvencích 1575.42 MHz a 1278.75 MHz. Signály jsou kódovány, což umožňuje zavedení účinné kontroly přístupu.

"Osobitá" podoba signálního spektra je důsledek speciální modulace přijaté pro Galileo. Modulace byla zvolena tak, aby se vyhnulo interferencím s ostatními satelitními navigačními systémy ve stejném pásmu, což je případ L1 (frekvence GPS). Modulace má název BOC(1,1), což znamená Binary Offset Carrier of rate (1,1). Tento druh modulace umožňuje GPS a Galileo signálům  využívat stejné frekvence bez vzájemné interference. Tento fakt má také za důsledek, že vývoj a následná výroba přijímačů které budou používat jak GPS a Galileo, je jednodušší (příjem jen jedné frekvence).

Jiné schéma zobrazující signální spektrum Galileo.