Česká kosmonautika

POHLED DO HISTORIE

Česká republika jako pokračovatel bývalého Československa se může vykázat dosti bohatou tradicí kosmického výzkumu. Československo bylo velmi aktivním členem mezinárodního programu Interkosmos. Vedle desítek přístrojů jsou hlavními úspěchy s dosahem i do současnosti:

• řada vlastních umělých družic Magion (1978-1996)
• tavicí pece pro materiálový výzkum pro stanice Saljut a MIR (1978-1995)
• orientovatelná plošina pro sondy Vega a stanici MIR (1984, 1989)
• laserový spektrometr určený k výzkumu Marsova měsíce Fobos (1988)
• mikroakcelerometr na měření negravitačních sil (1992, 1996).

Důležitou událostí v rozvoji národních kosmických aktivit - byť především politickou - byl také let prvního Čecha do vesmíru, kterým se náš stát stal třetí zemí na světě, jehož občan byl v kosmu. V roce 1978 strávil Vladimír Remek na palubě orbitální stanice Saljut 6 sedm dní. Během svého pobytu na stanici prováděl experimenty z lékařského, biologického a materiálového výzkumu a astronomie.

Spolu s experimenty základního vědeckého kosmického výzkumu se rozvíjel od konce 70. let i vývoj aplikací kosmonautiky, který položil základ pozdějšímu trvalému užívání některých metod v praktickém provozu. Sem patří především družicové spoje, družicová navigace a pozorování Země včetně kosmické meteorologie. V těchto oblastech se výsledky české aktivity projevily v budování pozemního zařízení a zpracování dat poskytovaných družicemi jiných států. Byly vybudovány pozemní stanice pro řízení vědeckých družic Magion v Panské Vsi, pro družicové spoje v Prčicích a pro příjem dat z meteorologických družic v Praze-Libuši.

SOUČASNÉ KOSMICKÉ AKTIVITY ĆESKÉ REPUBLIKY

Jako jinde ve světě, i v České republice lze veškeré aktivity související s kosmonautikou, dělit na činnosti potřebné pro provozování kosmonautiky a na činnosti, které kosmonautiku využívají.

Na činnostech potřebných pro provozování kosmonautiky - tedy na technologiích dopravy do kosmu, dopravy a pobytu v kosmickém prostoru a dopravy z kosmického prostoru na Zemi, včetně podpůrného pozemního zajištění, se Česká republika podílí jen částečně. Vedle komponentů pro družice a přístroje, které nesou, se jedná o softwarové nebo hardwarové vybavení pozemních stanic.

Činnosti využívající kosmonautiku lze zásadně rozdělit do tří kategorií podle způsobu, kterým se využívání kosmonautiky děje. To může být:

1. k vědeckému poznávání kosmického prostoru i Země,
2. k výzkumu působení podmínek kosmického prostoru (beztíží a radiace) na různé formy živé a neživé hmoty,
3. k zajištění nových a zkvalitnění stávajících služeb v pozemském životě lidí.

Vědecké a vývojové projekty s kosmickou tématikou řeší pracoviště na vysokých školách, v ústavech Akademie věd i v soukromých průmyslových institucích.

Vědecké a výzkumné projekty využívající kosmonautiku prvními dvěma uvedenými způsoby, zahrnují v současné době hlavně astronomický, magnetosférický, ionosférický a atmosférický výzkum, dálkový průzkum Země, mikrogravitační výzkum a biologické experimenty.

Třetí skupina zahrnuje aplikace kosmonautiky, které jsou významné pro obory, kde pokrok v aplikačních technologií bezprostředně zasáhl úroveň poskytování resortních služeb. To platí především o spojích, kde se využívání kosmické techniky již stalo plně komerční záležitostí a průmyslového vývoje. Česká republika je součástí globálního dění v této oblastí prostřednictvím členství v Mezinárodní organizaci kosmických telekomunikací INTERSPUTNIK (od roku 1972), Mezinárodní námořní družicové organizaci INMARSAT (1988), Mezinárodní telekomunikační družicové organizaci INTELSAT (1992) a Evropské telekomunikační družicové organizaci EUTELSAT (1992).

V oblasti kosmické lokalizace a navigace se vyvíjejí pozemní mobilní lokátory a řeší se otázky spojené se zpracováním družicového signálu. Aktuální vývoj nových služeb užívá americký systém GPS. V budoucnu se počítá i s kombinovaným užíváním evropského systému GALILEO. Hlavním cílovým uživatelem nových lokalizačních služeb jsou všechny druhy dopravy, proto tato problematika spadá do kompetence ministerstva dopravy. Česká kosmická kancelář zajišťuje funkci národního kontaktního bodu pro program Galileo.

V resortu zemědělství se družicová data už dvě desetiletí využívají ke sledování zdravotního stavu lesních porostů. V minulých pěti letech je s pomocí družicových dat rutinně prováděna kontrola žádostí o zemědělské dotace do rostlinné výroby podle pravidel EU (projekt IACS).

V resortu životního prostředí tvoří družicové údaje již druhé desetiletí standardní podklad pro sledování atmosféry a tvorbu meteorologických předpovědí. Česká republika je od roku 2005 přidruženým členem evropské mezivládní organizace EUMETSAT, která provozuje evropské meteorologické družice. V jednotlivých projektech se družicové scény použily pro tématické mapování užití půdy celé ČR, pro geologické mapování a územní plánování v určitých regionech a pro monitorování záplav.

Resort ministerstva životního prostředí spolu s ministerstvem vnitra, ministerstvem obrany a ministerstvem pro místní rozvoj jsou hlavními potenciálními uživateli služeb, které se vyvíjejí v rámci druhého hlavního evropského programu nazvaného Globální monitoring pro prostředí a bezpečnost - Global Monitoring for Environment and Security (GMES). Jeho smyslem je co nejúčinněji využít v životě evropských občanů co nejúčinněji možnosti, které nabízejí stávající kosmonautické technologie a metody v oblasti pozorování zemského povrchu. Souhrnné informace o stavu a plánech rozvoje tohoto přináší Česká kosmická kancelář na specializovaných  stránkách GMES.

Pro rozvoj kosmických aktivit v České republice a to jak vědeckovýzkumných tak aplikačních a technologických je klíčová mezinárodní spolupráce, především v rámci Evropy. ČR je zapojena do procesu přípravy a vytváření Evropské kosmonautické politiky (European Space Policy), jejíž uskutečňování bude záležitostí Evropského kosmonautického programu (European Space Programme). Na tomto dokumentu pracují společně všechny členské státy Evropské unie (EU) a Evropské kosmické agentury (ESA). Na základě rámcové smlouvy o spolupráci mezi EU a ESA z května 2004 je agentura zodpovědná za vývoj technologií potřebných pro kosmonautiku a za veškeré vědecké využívání kosmonautiky, zatímco EU prostřednictvím Evropské komise bude rozhodovat o rozvoji služeb s použitím kosmonautiky.
 
Z tohoto rozdělení vedoucích rolí v evropské kosmonautice vyplývá, že programy ESA představují pro české vědecké a výzkumné organizace široké možnosti k zapojení se do mezinárodní spolupráce. Proto má spolupráce s Evropskou kosmickou agenturou pro Českou republiku zásadní důležitost. Česká republika navázala oficiální spolupráci v roce 1996 a od té doby se vzájemné vztahy se nadále rozšiřují. Do poloviny roku 2008 se česká pracoviště zapojovala do projektů v rámci programu Plan for European Cooperating States (PECS). Program PECS byl důležitým nástrojem pro budování kosmonautických kapacit v ČR, které jsou zaměřeny na rozvíjení výzkumu kosmického prostoru, výzkumu Země, družicové telekomunikace a navigace a kosmonautických technologií. Profesním růstem umožněným programem PECS se zvyšuje konkurenceschopnost českých ústavů a průmyslových firem a zlepšuje jejich uplatnění v evropském kosmickém programu. Dne 12. listopadu 2008 se Česká republika stala 18. členem Evropské kosmické agentury.

V oblasti služeb založených na aplikacích kosmonautiky jsou zásadní dva hlavní evropské projekty: Galileo v družicové navigaci a GMES pro získávání informací o stavu a dění na zemském povrchu. U obou je hlavní řídící institucí Evropská komise, která vedle vybudování potřebných systémů podporuje i vývoj nových služeb založených na možnostech těchto družicových systémů. Zapojení do vývoje nových služeb je pro české organizace možné prostřednictvím projektů 7. Rámcového programu Evropské komise.

Vedle projektů financovaných ze zdrojů evropských programů, jsou řešeny i projekty financované jednotlivými národními agenturami nebo resortními programy. V nedávné minulosti tak byl zajištěn postavení a vypuštění české družice Mimosa, provoz pozemní stanice v Panské Vsi pro spojení s družicemi Magion 5 a Mimosa nebo postavení rentgenového spektrometru umístěném na americké družici MTI. Příkladem resortních projektů je šestiletý projekt ministerstva dopravy na vývoj aplikací družicové navigace, který získala Elektrotechnická fakulta ČVUT v Praze nebo čtyřletý projekt ministerstva průmyslu a obchodu na vývoj mikroakcelerometru pro měření negravitačních sil na oběžné dráze kolem Země řešený ve Výzkumném, zkušebním a leteckém ústavu (VZLÚ).